© Státní Opera Praha
© Státní Opera Praha
Jednoaktová opera z prostředí sicilského venkova, Sedlák kavalír (Cavalleria rusticana) Pietra Mascagniho (1863 – 1945) je považována za základní dílo italského verismu, jímž na jeviště vstoupily postavy ze současného života, lidé z drobných poměrů a nižších sociálních vrstev. Po premiéře 17. 5. 1890 v římském Teatro Costanzi přichystalo publikum Mascagnimu nekonečné ovace a Sedlák kavalír se rozlétl vítězně světem. To podnítilo tehdy téměř neznámého Ruggiera Leoncavalla (1857 – 1919) ke zkomponování opery ve stejném stylu – a i pro něho znamenala premiéra jeho Komediantů 21. 5. 1892 v milánském Teatro dal Verme okamžitý úspěch. Oba tituly spojuje téma vášnivé lásky a smrtelné žárlivosti končící vraždou. V Sedláku kavalírovi se lehkomyslná Lola nechce vzdát svého někdejšího milence Turrida, zasnoubeného se Santuzzou. Lolin manžel Alfio vyzve Turidda na souboj, v němž ho zabije. Neméně tragické vyústění mají i Komedianti, příběh stárnoucího herce Cania, který se dozví o nevěře své mladé ženy Neddy a z pomsty zabije ji i svého soka. Není divu, že obě díla začala být záhy uváděna v jednom večeru – poprvé se tak stalo v roce 1893 v římském Teatro Costanzi – i když byla a jsou spojována i s jinými díly v nejrůznější, někdy bizarní kombinace. Nahrávka proslulé Caniovy árie Vesti la giubba (Směj se, paňáco) v podání Enrica Carusa se stala první gramofonovou deskou na světě, která přesáhla milion prodaných výlisků. Oba tituly se zapsaly i do historie technického pokroku: 13. 1. 1910 se uskutečnil první rozhlasový přenos opery na světě, a to představení těchto oper v Metropolitní opery v New Yorku; Santuzzu zpívala Ema Destinnová, Cania Enrico Caruso.
Obě opery zaujaly okamžitě i ředitele pražských oper, Národního divadla a Nového německého divadla (dnes Státní opera Praha). Na uvedení novinek v Praze mělo podle platné konvence přednost Národní divadlo, ale ředitel Angelo Neumann si vyžádal podstatné zkrácení předepsané lhůty na provedení v Novém německém divadle: Sedlák kavalír zde zazněl už 18. 4. 1891, Komedianti 16. 4. 1893. K jejich obvyklému spojení přistoupil Neumann poprvé 14. 5. 1893; oba tituly zde dirigoval i Pietro Mascagni (6. 1. 1925). V éře Smetanova divadla došlo k jedinému nastudování, nejprve Komediantů (7. 2. 1965), o rok později (5. 3. 1966) Sedláka kavalíra ve spojení s Komedianty.
Více informací Státní Opera Praha
© Státní Opera Praha